VETERINÁRNÍ ANALÝZA PŘÍPADů PORANĚNÍ ČLOVĚKA PSEM            

DOUSEK J. - SEMERÁD Z. - VITÁSEK J.                                                                                    

Státní veterinární správa ČR – odbor ochrany zdraví a pohody zvířat

V druhém pololetí roku 2000 proběhla v ČR mediální kampaň, která byla vyvolána případy poranění a úmrtí lidí po napadení a pokousání psem. Tato kampaň využívala reakce  polarizovaných skupin naší společnosti,  skupiny s extrémní polarizací „milovníků a ochránců“ psů a jejich „zásadních odpůrců“a mnohdy formou bulvárních zpráv informovala veřejnost o situaci v ostatních státech Evropy. Podnětem bylo několik v zahraničí  publikovaných případů pokousání psem s následnou smrtí člověka a nárůst  případů, ve kterých je  některými jedinci  různých sociálních skupin  podporována a využívána agresivita zvířat a to jak pro jejich zápasy, vzájemné napadání tak i v útocích proti lidem.. Státní veterinární správa ČR sleduje zejména z aspektu ochrany zdraví lidí před nebezpečnými nákazami, v daném případě před vzteklinou, nákazovou situaci u zvířat v našem státě, ale i v zahraničí, zabezpečuje preventivní opatření a současně i vykonává dozor nad ochranou zvířat proti týrání. K řešení problému chceme přispět několika odbornými názory a zkušenostmi.

            Pro zpracování analýzy byla využita data získaná podle „Metodiky SVS ČR- kontrola zdraví a specifické profylaxe nákaz“ (viz tabulka č. V- 1), data Národní referenční laboratoře pro vzteklinu (viz Tabulky č. V- 2, V-3), včetně údajů publikovaných ve Zprávách Centra epidemiologie a mikrobiologie Státního zdravotního ústavu Praha (BENEŠ, Č.- MATOUCH, O.- JAROŠ, J., 2000, s. 244-6) a výsledky cílených šetření ve vybraných oblastech s různou hustotou osídlení a tím i počtem chovaných psů (viz Tabulky č. V – 4, V – 5, V – 6) a výsledky „Programu SVS ČR na ochranu zvířat“. Z dat sledovaných k uvedeným odborným problémům je možné poskytnout následující informace.

                Veterinární zákon stanoví chovatelům povinnost zajistit, aby zvíře, které poranilo člověka, nebo s ním přišlo do kontaktu, způsobem a za okolností, které mohou vyvolat podezření z onemocnění vzteklinou, bylo neprodleně vyšetřeno veterinárním lékařem a byla vyloučena možnost nakažení touto nákazou.na základě tohoto vyšetření se rozhoduje o antirabické léčbě člověka. Podle zpracované analýzy informací okresních a městských veterinárních zpráv provedené za období od 1. ledna do 30. září 2000 (viz. Tabulka 4. V –1) bylo z uvedených důvodů klinicky vyšetřeno celkem 19 809 zvířat, z toho bylo 18 482 psů . Plemena stanovená podle metodiky Federation of Veterinerians of Europe (Newsleter FVE 10/2000) pod pojmem „ovčáci“ (německý ovčák, belgický ovčák, čs. vlčák) představovala 22,8% soboru, „vybraná plemena“ mezi která byly zahrnuta akita inu, americký stafordšírský terier, stafordšírský bullterier, bullterier, argentinská dogy, bordeauxská doga, brazilská fila, mastif, bullmastif, pitbul, rhodeský ridgeback, rotvajler, japonská tosa a dobrman, představovala 8,1 %, jezevčíci představovali 11%, kokři 6,6%, pudlové 3,1% .

            Dalším sledovaným souborem, který doplňuje uvedená klinická vyšetření byl soubor vyplývající z laboratorních vyšetření provedených v NRL na vzteklinu (viz tabulka č. V -3 ). Z uvedených údajů vplývá, že počet laboratorních vyšetření koček i psů na vzteklinu má od r. 1991 klesající trend. Za devět měsíců bylo v roce 2000 vyšetřeno celkem 457 koček z toho poranilo 189 a celkem 353 psů z toho poranilo 180.

 Pro analýzu případů u nichž bylo v anamnese jednoznačně uvedeno, že pes pokousal byly získány údaje 48 psů vyšetřených laboratorně v NRL v roce 2000 ( I. –VIII.). V. tomto soboru představovali kříženci 33,3 % , němečtí ovčáci 18,7 %, jezevčíci 12,5%, pudli 8,3% kokři 4,2 %, dalmatini 4,2% . Z „vybraných plemen“ byli zastoupeni stejným dílem (2,1%) pouze dobrman a rotvajler. Významné je že u 69% daného souboru se jednalo o psy bez výcviku. Stejná analýza byla provedena u soboru psů klinicky vyšetřených pro poranění člověka v náhodně vybrané pražské veterinární ošetřovně (viz Tabulka č. V- 4). V tomto souboru, který byl podíl zastoupených plemen velmi různorodý, představovali nejvíce případů (26,8%) němečtí ovčáci, 13,4% kříženci, 12,2% pudlové, 9,8 % jezevčíci, 7,3% kokři, 4,9% dobrmani, ostatní plemena byla pod hranicí 2,4 % a to mnohdy bez rozdílu velikosti např. kavkazští pastevečtí psi, pekinézové, Lhasa–apso atd. Stejně volený soubor ve městě kolem 100 000 obyvatel měl podle plemen obdobné, ale méně různorodé složení, nejvíce poranilo kříženců ( 34,3%), dále následovali němečtí ovčáci (20%), jezevčíci (11,3%) atd. (viz Tabulka č. V – 5). V dané soboru představovali 3 pitbulové, stejně jako rotvajleři, dalmatini, knírači a kokři skupiny 2, 8 %. Z tohoto sledovaného souboru psů, kteří poranili, nebylo 38,7% cvičeno. Snížení různorodosti zastoupených plemen bylo nejvýraznější v posledním sledovaném souboru – vesnickém regiónu 10 obcí (viz Tabulka č. V – 6). V tomto souboru představovali kříženci, kteří poranili člověka 50%, němečtí ovčáci 11,1%, pudlové, stejně jako jezevčíci představovali 5,6%. Z „vybraných plemen“ se v souboru vyskytli pouze dobrmani v 5,6%.

Z přílohy, která je kopií listu „Zpráv CEM SZÚ Praha“ vyplývá, že počet pozitivních nálezů vztekliny u zvířat se od roku 1984 výrazně snížil a trvalým vektorem nákazy v našich podmínkách zůstává liška. Tomuto trendu ovšem neodpovídá počet osob u nichž musela být zahájena antirabická profylaxe očkováním po poranění nebo po kontaktu s rizikovým zvířetem (viz Příloha - tabulka č.1). Poměrně značné počty ošetřených, v roce 1999 to bylo 896 osob představují právě osoby u nichž bylo ošetření provedeno po poranění nebo kontaktu se psem. Porovnáme-li počet osob u nichž musela být provedena profylaxe a počty pozitivních nálezů vztekliny u psů, zjistíme, že v roce 1999 byl zjištěn pouze 1 pozitivní nález u psa a antirabická profylaxe musela být poskytnuta (uvažujeme-li jen o kontaktu se psem) 896 osobám, zatím co např. v roce 1994 byl pozitivní nález u 6 psů a profylaxe musela být poskytnuta „pouze“ 596 osobám. Úvahy doložené čísly je třeba doplnit informací, že podle metodiky Světové zdravotnické organizace musí být poskytnuta antirabická profylaxe každému, kdo byl poraněn nebo se dostal do kontaktu se zvířetem (v našem případě psem) způsobem a za okolností, které mohou vyvolávat podezření z onemocnění vzteklinou a tyto okolnosti nabyly vyloučeny. K vyloučení těchto okolností dochází klinickou prohlídkou zvířete veterinárním lékařem nebo laboratorním vyšetření zvířete. Nedostatkem v současnosti je, že mnohdy psa, ke kterému se majitel nehlásí nelze nezpochybnitelným způsobem a jednoznačně identifikovat, ani prokázat, zda byl podle předpisů řádně očkován. Z uvedeného vyplývá, že je možné se domnívat,že z řady dalších příčin - např., že jde o  důsledek zvýšení počtu toulavých bezprizorních psů, nemožnost přesné identifikace psů nebo i nedisciplinovanost osob, které psy chovají a v době kolize zapírají, že jsou jejích majiteli, že i proto dochází k nezbytným, v některých případech i zdraví ohrožujícím zákrokům při antirabickém ošetření člověka. Dalším nepominutelným aspektem hodnocení této situace  musí být i zbytečné náklady na uvedenou zdravotnickou péči.

                K zavádění administrativních opatření a evidence zvířat v zájmových chovech je třeba uvést ještě další praktické zkušenosti. Zákon č. 246/ 1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, v platném znění (dále jen „zákon OZT“) uvádí, že nikdo nesní zvíře opustit s úmyslem se jej zbavit. Bez řádné nezaměnitelné identifikace zvířat je však prakticky nemožné majitele zvířete, zejména psa nebo kočky, ale i zatoulané velké šelmy ze zájmového chovu nebo cirkusu, zjistit a skutek prokázat. Podle § 13 zákona OZT je již od r. 1992 uloženo osobám, které chovají zvířat v zájmovém chovu, tedy i psy, že mimo jiné jsou povinny učinit opatření proti úniku těchto zvířat, u volně pobíhajících psů je situace obdobná jako v prvém uváděném případě „opuštění zvířete“.  Stejný paragraf ukládá osobám, které v zájmovém chovu jedince i skupiny „nebezpečných druhů zvířat“ (stanovené vyhl. č. 75/1996 Sb.,), aby požádali o schválení podmínek a povolení k chovu. V době před zavedením správního poplatku ( ve  výši 3000.-, 5000.- Kč) za uvedený úkonu, řada osob o schválení svého chovu požádala. V roce 1997 tak bylo evidováno 423 chovů, ve kterých bylo chováno 4 053 zvířat. Po zpoplatnění tento počet trvale klesá. Chovy nejsou přihlašovány a v případech sankčních opatření (pokuta až do vyše15 000.-Kč) hledají přestupci možnosti úniku před postihem. Prokázání přestupku při zájmovém chovu“ nebezpečných druhů zvířat“, stejně jako možnost kontroly týraného zvířete v soukromých prostorách, je vzhledem k platným právním normám prakticky nemožný.

            V diskusi k uvedeným problémům uvádíme. Evidence psů v ČR není vedena a odhadovaný počet zřejmě přesahuje jeden milión.. Z naší analýzy v jednotlivých různě osídlených oblastech vyplývá, že počet psů, kteří poranili člověka, je  podle plemenné příslušnosti vázán na skutečné počty chované v určitém teritoriu. Podle informací poskytnutých ČMKU je v Plemenné knize ročně  registrováno  nejvíce německých ovčáků, jezevčíků a labradorů. Tato informace však plně odpovídat zastoupení jednotlivých plemen v populaci. Podle našich zjištění se na poranění lidí v našich podmínkách nejvíce podílejí kříženci, podle různých lokalit  13,3 – 50%, následování plemenem německých ovčáků 11,1 – 28, 6 %. Z hlediska případné ochrany dětí jsou významné i podíly menších plemen  např. jezevčíků, kokrů a pudlů. „vybraná plemena“ představovala v celostátní souboru  8,1% na rozdíl od zahraničních údajů, kdy REUTERS (2000)  uvádí, že tato uměle vytvořená skupina působí v Německu poranění v 31,8% případů.  Považujeme za významné a z  našich údajů to rovněž vyplývá, že většina psů, kteří poranili člověka nebylo žádným způsobem cvičeno.

            I když podle zkušeností s dozorem nad ochranou zvířat proti týrání nepřeceňujeme význam administrativních opatření, považujeme zavedení  povinné evidence a nezaměnitelné identifikace psů  za důležité, ovšem pokud bude doprovázeno  opatřením ke reálnému způsobu kontroly a správně nastaveným systémem sankcí. Doporučujeme uvedené navrhované  opatření rozšířit ,vzhledem k nárůstu počtu chovaných jedinců a s tím spojených rizik (případ „beskydského“ polodomestikovaného medvěda vypuštěného zpět do přírody) i na ostatní druhy šelem (např. s vymezením, že jejich hmotnost přesahuje v dospělosti 20 kg) chovaných v zájmových chovech, cirkusech apod. Je jen otázkou času,kdy se u nás, obdobně jako v zahraničí, vyskytne případ tragické nehody s uvedenými druhy zvířat. Nejen ve veterinární medicíně se podle našeho názoru vyplácí prevence. Identifikace psa a zjištění jeho majitele považujeme za významné:

a)      z majetkoprávních důvodů (např.přiznání k poplatkům ze psů),

b)      pro zdravotní evidenci – včetně evidence povinné vakcinace,

c)      identifikace zvířete při poranění člověka (snížení zbytečných zákroků a nákladů ve zdravotnictví),

d)      při zahraničním obchodním a turistickém styku (byl avizován výhledový požadavek, že  označení psa čipem bude požadován v zemích ES při této činnosti),

e)      pro identifikace zatoulaného psa, předání majiteli (snížení kapacity útulků),

f)        podporující je i stanovisko některých klubů, které identifikaci již zavedly z chovatelských důvodů.

V zájmu nejen  soužití lidí s různými názory, ochranou dětí, udržováním veřejného pořádku, čistoty prostředí apod., ale i v zájmu ochrany psů před utrpením (je zaznamenán nárůst poranění při autohaváriích, nechtěných útěků psů, vzájemné napadání psů vedených na vodítku a pobíhajících volně - bez rozdílu velikosti, případy zaběhnutí a následné nechtěné gravidity fen v době říje atd.). Doporučujeme, aby byli na veřejných zpevněných komunikacích a v označených prostorách psi povinně vedeni na vodítku stanovené délky.  Nošení náhubku by měla volit podle situace osoba, která z psa odpovídá a to zejména tam, kde vzhledem k situaci hrozí možnost obranných reakcí zvířete (dopravní prostředky apod.).     

Uvedená problematika zahrnuje řadu dalších problémů včetně speciálních biologických, etologických, společenských a při vlastní realizaci předpisů  a opatření i technických, které přesahují obsah tohoto sdělení a na kterých máme zájem ve prospěch věci spolupracovat.

Přílohy:  6 tabulek

             Příloha CEM SZU

            3 grafy

Liberec 5.1.2000                                                          Zpracoval: Dr. Dousek

( připsat dr Semerád, dr Vitásek)