Návrh
ZÁKON č. …
Ze dne…………………2001
o chovu psů a doplnění dalších zákonů
Anglická 25
120 00 Praha 2
Úvod.
Předkládáme vám náš komentář k návrhu předloženému jako
tisk 805.
Přes všechna ujištění ze strany autora návrhu, která jsme
vyslechli v rozhlase
či při osobním rozhovoru na počátku prosince tohoto roku, nelze
tento návrh považovat za jiný než:
diskriminační (od §2 dále)
likvidační (zvláště §4)
nekorektní a zcela ve všech bodech zpracovaný při absenci odbornosti
Snažíme se komentovat paragrafované znění tak, jak je předloženo
a to i přes formální strukturu návrhu, která znesnadňuje orientaci.
Neexistuje paragraf, ke kterému by nebylo možno vznésti ještě více
připomínek
než uvádíme my.
Nicméně činíme tak i přesto, že celý návrh považujeme za
natolik nepřátelský,
že pouhými pozměňovacími návrhy nelze nic napravit.
Za jediné korektní řešení považujeme úplné stažení předloženého
návrhu a zamezení obdobných návrhů v budoucnosti snad předložených.
Jako slušní občané nenamítáme nic proti využívání stávajících
zákonných možností
či korektní právní úpravě, odborně shrnující problematiku do
samostatné normy.
ČÁST PRVNÍ
Obecná část
§ 1 - Účel zákona
Již v tomto paragrafu se
projevuje základní nepochopení problematiky. Každý pes je již ze své
podstaty šelmou a z této skupiny nelze vymezit nebezpečné druhy, maximálně
tak nebezpečné jedince.
§ 2 - Vymezení pojmů
- (!) vlastnosti uvedené jako nebezpečné jsou ve skutečnosti
vlastní všem plemenům služebním, loveckým a pasteveckým. K bojovým
účelům ve smyslu boje proti člověku nebylo
v novověku šlechtěno žádné plemeno, bojovými vlastnostmi lze snad
nazvat používání psů k likvidaci jiných živočichů či k zápasům
s jinými živočichy. V takovéto souvislosti by se však dalo hovořit
o řadě běžných plemen, která v příloze nejsou a navrhovatel zřejmě
ani netuší, že existují a že takový původ mají. Jediné skupiny plemen,
u kterých nebyla určitá forma agresivity vůči člověku brána jako předpoklad
k vyřazení z chovu, jsou plemena služební
a pastevecká. Zde je však latentní agresivita spojena s nadprůměrnou
ovladatelností nebo je vázána na velmi specifické situace. Ze skupiny
pasteveckých plemen není v příloze návrhu uvedeno žádné plemeno.
poznámka 1: nahrazení mediálně vděčného názvu „bojový
pes“ termínem „nebezpečný pes“
je ve smyslu předlohy pouze drobnou kosmetickou úpravou, která zastírá
zřejmý diskriminační charakter dalších paragrafů předlohy. Termín
„nebezpečný pes“ by měl smysl pouze pro označení jednotlivce libovolného
plemene. Jak však vyplývá z přílohy návrhu, jedná se v tomto případě
o mystifikaci a předkladatel ho používá ve zřetelně rasistickém smyslu ve
smyslu určování charakteru individua podle příslušnosti k rase,
kterou ovšem předem příslušně a zřetelně označí a přisoudí ji
vlastnosti dle svých pocitů a uvážení.
(!) poznámka 2: Ve dnech 21.-26.7.2000 se konal v Salt Lake
City (U.S.A., stát Utah) sněm Asociace veterinárních lékařů (obdoba naší
Komory veterinárních lékařů) AVMA, která
je členem Světové veterinární asociace. Mimo jiné byl na programu i
bod, který se týkal současné mediální kampaně proti některým plemenům
psů (např. pitbul) v Evropě. Technická komise AVMA doporučila Radě
nezabývat se současnou evropskou mediální kampaní proti některým plemenům
psů, protože po racionálním zhodnocení faktů neexistuje „nebezpečné
plemeno“, ale vždy jen „nebezpečný pes“ (citováno z odborného tisku
veterinárních lékařů).
K tomuto názoru odborníků
opravdu už není co dodat, ledaže bychom dávali přednost názorům.......čím???
- zavedení termínu „pes,
který pokousal“ se jeví ve smyslu dalších paragrafů jako v zásadě
samoúčelné, už jen vzhledem k reálným možnostem jeho evidence (stačí
psa odhlásit a znovu přihlásit)
- (!) termín „zvláštní pes“ je totálně nesmyslným termínem,
žádné „zvláštní“ plemeno psů logicky neexistuje. Jediným smysluplným
termínem by mohl být „pes pro zvláštní použití“. Následně by však
muselo být stanoveno, že se jedná o psy používané pro specifické účely
používané určitým majitelem v určitém čase pro určité úkoly (přesně
definované). Takovéto použití připadá do úvahy například v následujících
případech: práce v policejních službách, práce v dalších
ozbrojených složkách, práce pro záchranářské účely, slepečtí psi,
psi pro canisterapii etc.
poznámka: předkladatel návrhu zřejmě vůbec netuší, která psí
plemena se pro tu či onu práci hodí a v realitě jsou úspěšně používána.
I při minimální dávce informovanosti lze zjistit,
že takovéto využití psů jde napříč plemeny. Návrh rovněž
nebere v úvahu, že psi mimo službu by se měli chovat stejně jako
ostatní . V souvislosti s prapodivnou mediální kampaní jen letmo
upozorňujeme, že pro práci celníků se používá i Pitbulteriér a například
vynikajícím psem pro canisterapii je Stafordšírský bulteriér.
- u definice volného pohybu je
třeba vzít v úvahu i rozdíl, kdy se pes pohybuje s dozorem
a kdy bez dozoru. Jako nežádoucí formu pohybu je třeba chápat pohyb
bez náhubku
a bez dozoru.
§ 3 - Chov nebezpečného psa
Celý tento paragraf je vzhledem
k zavádějící a odborně nesmyslné
definici uvedené v paragrafu 2 odst. a) a zároveň pro jeho
principiální rozpor s názory veterinářů, etologů i biologů
zcela diskriminační.
Ohlašovací povinnost je zde
navíc zaměněna povolováním ze strany úřadů, navíc s omezenou dobou
platnosti. Ve znění v jakém je navrhován tento paragraf je zřejmé, že
majitel je zcela a
bezpodmínečně vydán napospas úřednímu rozhodnutí. V případě
negativního stanoviska o
prodloužení povolení či povolení k chovu nezbývá než psy dát do útulků
či utratit! Ve znění předlohy je zřejmé, že se to týká jak již chovaných
jedinců, tak narozených štěňat. Teoreticky pak může znemožnit, či výrazně
znesnadnit i změnu trvalého bydliště majitele. Prostor
pro úřední libovůli, případně i pro vyřizování osobních účtů
je zde ohromující.
§ 4 Hromadný chov nebezpečných psů
(!!!) Pro tento paragraf platí obecně totéž co pro paragraf předchozí. Oba tyto paragrafy nesou velmi zřetelné prvky totalitní státní správy a v důsledcích porušují zjevně práva občanů a Evropskou dohodu o ochraně zvířat v zájmovém chovu.
Tento paragraf v souvislosti
s navrhovaným doplněním zákona 368/92 Sb. (v platném znění)
o správních poplatcích (doplněním položky 73a) tak, jak je
navrhovatelem uvedeno
ve „Zvláštní části“ návrhu je pro řádné chovy psů likvidační.
Toto ustanovení, které je v přímé souvislosti
se Zvláštní částí návrhu, označené Čl. I,
k §§ 3 až 6, vychází z jednoduchého předpokladu, že co
chovatel, to zištný darebák.
Vydání hromadného povolení k chovu
nebezpečných psů má stát 50.000,- Kč. Žádný řádný chovatel není
schopen tuto částku platit bez toho, aby zvyšoval produkci štěňat a tento
administrativní náklad „rozpustil“ do ceny více štěňat. Pak ovšem
vyvstává otázka ceny psa
a jeho kvality a v neposlední řadě schopnost vůbec psy prodat.
Dnes, kdy zodpovědní chovatelé kontrolují sami, do jakých podmínek má štěně
přijít, se jedná o velice žádoucí stav, který by takovýmto opatřením
byl zcela negován. Řádný, rozumný a zodpovědný chovatel
(a těch je drtivá většina) nemůže za takovýchto okolností v chovu
regulérně pokračovat .
Navrhovatel zřejmě nekonzultoval proces regulérního
chovu, časovou a odbornou náročnost
a náklady na odchov čistokrevných a řádně registrovaných štěňat
s odbornými organizacemi.
Poznámka: Nebudu-li chtít být chovatelem ve smyslu trvalé
produkce, ale pouze vlastním jednu fenku, které bych chtěl (i vzhledem k jejímu
vynikajícímu původu, výbornému hodnocení na výstavách, a nesporným
charakterovým kvalitám) dopřát jedenkrát v jejím životě mít štěňata,
stávám se hromadným chovatelem, protože není v mých silách počet štěňat
před porodem ovlivnit. Podle již platných regulí se totiž v takovémto
okamžiku musím předem registrovat jako chovná stanice, aby štěňata mohla
být zapsána do plemenné knihy, řádně tetována a registrována. Jakkoliv
by šlo v tomto případě o jednorázový akt bez dalších opakovaných
vrhů. Vznikl by totiž čistokrevný, registrovaný, veterinárně řádně ošetřovaný
pes a vůči těmto psům z našich domácích chovů je zákon bezdůvodně
a naprosto nepřiměřeně tvrdý.
Byla-li by má fena kryta
nahodilým cizím psem, pak vyprodukujeme sporné křížence sporných
vlastností …..a dále viz jiná ustanovení tohoto návrhu o prokazování
poměrů křížení, vlastnostech křížence……
(!) Pak, že návrh nepodporuje „černé“ chovy a dovozy, překupníky
„zaručeně čistokrevných psů“, padělání dokladů původu a všechny
další nectnosti, přestupky a trestné činy!
Návrh by měl postihovat pokoutnou produkci psů mimo
chovné stanice, prodej psů s padělanými doklady, zaručeně „čistokrevných“
psů za 500,- Kč etc.,etc. Činí pravý opak!
§ 5
Protože tento paragraf se odvolává
na § 3, tudíž vychází z nekvalifikovaných
a diskriminačních předpokladů, a je rovněž pochybný.
poznámka:
a) koliduje s výhradou učiněnou
Českou republikou na základě ustanovení čl. 21, odst. 1, Evropské dohody o
ochraně zvířat v zájmovém chovu, která v bodě a) stanovuje
nejnižší věk pro vlastnictví zvířete v zájmovém chovu na 15 let věku.
b) povinné
pojištění pouze administrativně stanovených plemen je diskriminující, dává
možnost pojišťovnám ke stanovení „tržních“ cen pojištění. Logický
smysl by měla pouze povinnost obligatorního pojištění všech psů.
§ 6
Tento paragraf je zcela zmatečný.
Jeho naplňování by vyžadovalo značnou dávku prováděcích předpisů.
Navrhovatel zde předvádí elementární neznalost již daných pravidel, kterými
se řídí chov čistokrevných psů. Domníváme se, že by byla na místě
konzultace s organizacemi, které se chovem psů zabývají. Navzdory prohlášením
předkladatele návrhu, takovéto konzultace zjevně buď neproběhly, případně
je navrhovatel naprosto nepochopil. Zcela nebere v úvahu problematiku většiny
psů, tedy kříženců.
§ 7
Domníváme se, že stávající právní úpravy lze aplikovat ve smyslu tohoto paragrafu.
poznámka: zde se projevuje neschopnost předkladatele domýšlet
vlastní návrhy. Tím,
že z výchovy a cvičení psů k agresivnímu chování vyjímá
takzvané „zvláštní psy“ aniž by jakýmkoliv způsobem reflektoval
jejich případné zneužití v rámci původního účelu nebo při jejich
držení jinými, než navrhovatelem tiše předpokládanými původními
majiteli, případně jejich činnost v době mimo službu. I tento
paragraf ve svých důsledcích ukazuje
na nesmyslnost navrhované kategorizace psů.
Evidence psů
§ 8
Povinnost evidence psů již existuje. Vydávané známky mají číslo a označení obce, ve které je pes registrován. Zřízení centrální evidence psů je z tohoto hlediska nadbytečné. Pokud má překladatel na mysli evidenci pouze některých plemen, pak se vzhledem k možnosti libovolného rozšiřování seznamu vybraných plemen stává takováto evidence výrazně pracnou a nákladnou. O jejím smyslu by se pak dalo silně pochybovat.
Písmena d), e), f), g), h) jsou
zmatečnými a nekomentovatelnými (poplatek se platí obci, očkovací průkaz
vyplňuje lékař, očkuje se v pravidelných intervalech a ve zvláštních
případech a to pokaždé znovu na úřad? etc.etc.)
(!) V písmenu ch) pak navrhovatel dosahuje vrcholu absurdity, když žádá, aby zápis obsahoval údaj o tom zda pes je čistokrevný nebo kterých plemen je křížencem a v jakém poměru!!! Jsme nesmírně zvědavi jaké exaktní metody měl navrhovatel na mysli a s jakými odborníky se v tomto případě radil.
Nesmírně nás zajímá, na základě
jakých exaktních metod by mělo Ministerstvo zemědělství
vytvořit prováděcí předpis při určování plemene psa (zde
navrhovatel zcela opomíjí mezinárodní organizace jako je FCI) a hlavně u kříženců
pravidla pro určení nebezpečnosti psa na základě poměru křížení.! A co
křížení druhého, či dalšího stupně?!!!
praktická poznámka: buď náklady na určení rasy a původu budou
hradit majitelé, a pak
se mají pokoutní obchodníci a padělatelé
dokladů na co těšit nebo náklady ponese stát
a v tom případě nebude stačit navrhovatelem v důvodové
zprávě uváděný výnos na pokrytí nákladů
§ 9
Tento paragraf zasahuje do práv
občanů povinností žádat o zápis. Termín „žádat“ musí být nahrazen
termínem „oznámit“. V bodu 4) pak zřetelně vyvstává nárůst
administrativy v souvislosti s navrhovaným systémem evidence a
spornost centrální evidence psů.
poznámka: lze konstatovat, že návrh centrální evidence psů tak
jak je uveden v § 8 s aplikací v § 9 je pouze populistickou reakcí na
mediální kampaň nevalné morální úrovně.
§ 10
Tento paragraf kopíruje stávající
stav. Odstavec 4 tohoto paragrafu navazuje na diskriminační rasová opatření
uvedená v § 2 a v § 8 písmeno ch). Čistokrevní psi z této kategorie
navrhovatele by měli v tomto případě dvojí označení, protože
navrhovatel nepostřehl povinnost tetování štěňat v čistokrevných
chovech.
Pohyb psů
§ 11
(!) Byrokratičnost návrhu a naprostná odborná neznalost či zlá
vůle navrhovatele se projevuje v textu
návrhu tohoto paragrafu. Především porušuje článek 4, odst. 2, písmeno b) Evropské dohody
o ochraně zvířete v zájmovém chovu, citujeme: „Poskytnout mu možnost
přiměřeného pohybu“. Dále pak naprosto bez jakéhokoliv
logického zdůvodnění hovoří o minimální 200 m vzdálenosti volného
pohybu od místa osídlení pro všechny psy,
což je v praxi prakticky nesplnitelné a u jeho kategorie
„nebezpečných psů“ volný pohyb znemožňuje zcela (toto opakuje i v §
14, odstavec 2, písmeno f.)!
poznámka: teoreticky tedy v intencích návrhu nemůže majitel pustit psa „na volno“ 200 m od neobydlené rekreační chaty, nic mu však nebrání pustit takto psa sice 300 m od chaty, ale doprostřed skupiny malých dětí na výletě. U loveckých plemen psů pan poslanec zakazuje psovi, aby hledal zvěř či se k ní plížil! Toto chování je, jak jistě víte, zejména loveckým plemenům evidentně vrozené, pro toto byli šlechtěni po celá staletí. Jisté je, že svéprávný majitel svého psa omezí do té míry, aby nedošlo v takovýchto případech k důsledkům, jejichž řešení však podléhá již platným právním zásadám (například Zákon o myslivosti). Nehledě na to, že zjišťování, evidenci a postih takovýchto případů si opravdu nelze v praxi představit! Navrhovatel zcela ignoruje občanskou odpovědnost majitelů psů a skrytě je prohlašuje za nesvéprávné k vyhodnocení aktuální situace.
V odstavci 3, není například
domyšlena možnost nepřítomnosti či onemocnění a pod. oprávněného
majitele „nebezpečného psa“. V málo početné rodině by tedy nebyl
nikdo, kdo
by mohl psa venčit a nastala by situace, která by byla v rozporu se zákonem
na ochranu zvířat. Obdobná situace nastává u chovatelů, kteří by nebyli
schopni svým psům poskytnout pohyb bez porušování zákona. Ne každý občan
je majitelem pozemku!
Zcela nesmyslně se pak tento,
již beztak diskriminační a likvidační paragraf, nevztahuje
na „zvláštní psy“.
§ 12
Nechápeme smysl a praktickou
realizaci bodu 1 až 3 tohoto paragrafu, je-li v odstavci 5 uvedeno: „tímto
ustanovením není dotčen § 11“. Touto formulací je v praxi zcela
anulováno rozhodovací právo obcí. Např.: v Praze se v případě
dodržení zmíněných ustanovení nepřipadá do úvahy volný pohyb psů ani
uprostřed Letenské pláně.
§ 13 - Znečišťování veřejných prostranství
Jedná se o problematiku zřetelně náležející do práv obcí.
poznámka: nechápeme, proč právě psí exkrementy musí být řešeny
paragrafem zákona, zatímco exkrementy jiných živočišných druhů a další
obdobná znečišťování všeho druhu způsobené lidmi mohou řešit předpisy
obcí.
§ 14 - Přestupky
Stejně tak jako většina
navrhovaných paragrafů, je zcela nepřiměřený i tento paragraf. Navíc není
řešena kontrola uplatňování, vynucování a vymáhání.
Navrhované sazby jsou vrcholně diskriminační (srovnejte s dopravními přestupky, které jsou výrazně nebezpečnější a četnější). Nechutný a nelogický populismus (a snad už se to ani populismem nazývat nedá) zde nalézá jeden ze svých vrcholů (!).
§ 15 - Orgány státní správy na úseku chovu psů
Aniž bychom chtěli zpochybňovat
důležitost orgánů státní správy, není v celém návrhu uvedena ani
odvolávka na jakékoliv odborné organizace, nikde není stanovena náležitá
odbornost uvažovaných úředníků. Je to zvláště zarážející vzhledem k tomu,
že návrh vytváří nové a doposud zcela neznámé kategorie psů. Důsledky
jsou nasnadě pro každého, jen trochu rozumě uvažujícího občana.
§ 16 - Ministerstvo
Platí vše co bylo řečeno o
úkolech státní správy a navíc i o administrativní náročnosti evidence.
§ 17 - Orgány veterinární správy
a)
zde navrhovatel alibisticky přenáší odpovědnost za dozor nad dodržováním
svých, v praxi těžce uplatnitelných,
návrhů na orgány veterinární správy
b) pověřuje veterinární správy schvalováním chovu tzv. „nebezpečných psů“ přičemž definitivní povolení chovu má vydávat obecní úřad v místě, který ovšem není zavázán respektováním povolení ze strany veterinární správy
§ 18 - Obce
Zde platí všechny námi uvedené teze týkající se evidence, pravomocí, odbornosti, vymáháním, dodržování a výše pokut.
§ 19 - Součinnost
Zavazuje řadu institucí (bez výslovně uvedených odborných a zájmových institucí) k součinnosti pouze se správci evidence nikoliv však s těmi, kteří mají povolovat chovy, povolovat registraci (o kterou se má žádat), rozhodovat o přestupcích a výších pokut atd. Ani správce evidence není vázán jejich stanovisky.
§ 20 - Přechodná a závěrečná ustanovení
Všichni evidovaní psi se budou evidovat znovu?
ČLÁNKY II. - V.
K těmto článkům je nutné
stanovisko právních odborníků. Protože v důsledku časové tísně
nejsme schopni si toto kvalifikované stanovisko opatřit, apelujeme na vás
poslance, abyste využili svých znalostí a možností k posouzení návrhu.
Předpokládáme však, že navrhované textace, sazby a další skutečnosti zde uvedené, vyžadují přinejmenším porovnání s jinými činy a sazbami. Podle našeho laického úsudku i zde platí totéž, co tvrdíme o správních a jiných poplatcích a pokutách.
Komentář k
příloze
Přílohu ve znění jak byla předložena, kategoricky odmítáme pro
její nesmyslnost, neobyčejně vysoký stupeň nekvalifikovanosti, společenské
nebezpečnosti a vzhledem k porušování lidských práv a práv zvířete
ve smyslu české i mezinárodní legislativy.
Jakákoliv příloha či text vymezující „nebezpečná plemena“ je
morálně a odborně nepřijatelná a neospraveditelná!
Komentář k důvodové
zprávě
Důvodová zpráva obsahuje zásadní nepravdy a to ve své
obecné i zvláštní části.
(!) Navrhovatel píše o„alarmujícím nárůstu útoků psů“,
„statistické údaje jsou alarmující“.
Přinejmenším v České
republice neexistuje žádná oficielní statistika, která by sledovala výše
uvedené (nesleduje ani Český statistický úřad). Jedinou akcí v tomto
směru jsou dotazníky veterinární správy adresované veterinárním lékařům
(v Praze Městskou veterinární správou Praha, dne 02.11.2000), které, patrně
na základě žádosti některých poslanců, mají dokumentovat počet případů
klinického vyšetření zvířat, která poranila člověka a to v roce
2000. Pokud je nám známo, ani výsledky tohoto šetření nebyly doposud
sumarizovány. Proto odvolávky na jakékoliv statistiky lze s úspěchem
považovat za lživé a navíc je zcela prokazatelné, že použité formulace
jsou převzaty z bulvárního tisku a zpravodajství.
Rovněž tak informace o absenci
právní úpravy není podle našeho názoru pravdivá ve znění, v jakém
je podána.
(!) Třetí odstavec důvodové zprávy zavádí další pojem „náročnějšího
plemene“, kterému
je podsouvána vrozená agresivita a útočnost jako součást genové výbavy
a procesu šlechtění. Zde se zcela nesmyslně, v duchu bulváru, spřádá
dohromady náročnost chovu, velikost psa, genová výbava a navíc zcela
nesmyslné tvrzení o šlechtění psů ve smyslu útoku na člověka. Zaměňuje
se, a zcela úmyslně se zakrývá fakt, že žádné plemeno není šlechtěno
k útoku
na člověka a lze pouze vysledovat plemena, která v minulosti byla
určena k útokům na psy
a jiná zvířata. U služebních a loveckých psů dochází k výchově
ke kontrolovanému útoku
na člověka či na zvíře. Toto však pan poslanec skrývá pod pojem
„zvláštní pes“ a přiznává takovémuto psu zvláštní privilegia bez
ohledu na to k čemu a proč je takovýto pes cvičen
a kým je držen. Všechny negativní vlastnosti však zcela v duchu
bulvární plytkosti připisuje biologicky nesmyslnému a uměle vytvořenému
souboru „bojových či nebezpečných psů“.
Alibisticky „si uvědomuje“,
že název „nebezpeční psi“ může vzbudit u veřejnosti obavy .....
Přesto však tento termín dopředu
hodnotící a dehonestující s oblibou používá a prezentuje
na veřejnosti ve smyslu zcela jednoznačném a akcentuje jeho význam
odkazy na neexistující statistiky.
Podsouvá veřejnosti tvrzení o
množících se útocích psů na zvířata a na lidi, zejména pak
na malé děti, aniž by pro toto své demagogické tvrzení měl jediný
číselný důkaz. Nepochybujeme, že k podobným incidentům dochází,
pochybujeme však o tom, že
by v historickém vývoji došlo zejména v posledním roce k jejich
nárůstu. Nemáme důvod předpokládat, na rozdíl od bulvárního tisku a TV
Nova, že tyto incidenty jsou vymožeností posledních měsíců či tohoto
roku. Máme však důvod předpokládat, že takovéto incidenty jsou, jak již
je zvykem v mediálních kampaních, vděčným tématem a zástupným
problémem.
Pan poslanec se v důvodové zprávě odvolává na
roztříštěnost právní úpravy v mnoha navzájem nesouvisejících normách.
Tento argument považujeme za pochybný a vyžadoval by, podle našeho mínění, stanovisko
kvalifikovaných právníků.
(!) Naopak
argument o tom, že navrhovaný zákon je v souladu se zákonem 246/92 Sb.
na ochranu proti týrání zvířat, zákonem č. 166/99 Sb. o veterinární
péči a zvláště pak Evropskou dohodou o ochraně zvířat v zájmovém
chovu, považujeme za vědomě nepravdivý. Navrhovatel prohlašuje, že zákon
je v souladu s právem ES. Nejsme právními odborníky, ale domníváme
se, že jednotlivé právní úpravy aplikované navíc pouze v některých
evropských zemích nelze odpovědně nazývat souhrnně právem ES.
Navrhovatel se dále odvolává
na trend v zemích Evropské unie. Klademe však otázku,
zda se jedná o trend zdůvodnitelný jinak než unáhlenými zásahy státních
administrativ
do občanských práv na základě populisticky vedených mediálních
kampaní, či naopak řádně vědecky odůvodněný a
statisticky podložený.
Navrhovatel tvrdí, že se
inspiroval liberálnějšími úpravami v Německu, Británii, Irsku
a Rakousku, které chov nebezpečných psů regulují, ale nemají za cíl
„nebezpečné psy“ likvidovat. K tomuto poznamenáváme, že aplikace
norem v Německu i ve Francii vedla
a vede k velmi dramatickým a drastickým
zásahům proti psům i jejich majitelům.
(!) Zároveň si na tomto tvrzení navrhovatele dovolíme
dokumentovat jeho povrchnost
a nekvalifikovanost. Ve své, obecně
neakceptovatelné příloze, uvádí jako „nebezpečné plemeno“ Stafordšírského
bulteriéra. Za toto tvrzení by pan poslanec v Británii sklidil všeobecný
posměch a pohrdání, jelikož se jedná o britské národní plemeno (více než
250.000 registrovaných jedinců = korektní údaj britských chovatelských
klubů, viz internet) chované převážně rodinami s dětmi a všeobecné
nazývané „Nanny dog“. Britové jsou snad hloupí sebevrazi?
Na konci důvodové zprávy uvádí
konečně navrhovatel pravý důvod svého návrhu. Je jím podle něj předpokládané
zvýšení příjmů veřejných rozpočtů ziskem z poplatků a pokut (a
opět hezká kulatá čísla, ví vůbec předkladatel, kolik je u nás psů?).
Takovýto důvod, který
odhaluje pravou podstatu věci však musíme odmítnout a musíme položit otázku,
která citová vazba, která lidská činnost bude další příjmovou položkou
státního rozpočtu a veřejných financí. I to je důvod, proč nejen celý návrh, ale i ideu jeho vzniku považujeme za naprosto nemorální.
Důvodová zpráva – Zvláštní část.
Domníváme se, že pro účely tohoto stručného materiálu
postačuje náš komentář k jednotlivým
paragrafům.
Závěrečná poznámka:
vše, co je uvedeno v našem
materiálu, můžeme bez problémů kdykoliv prokázat