Deník Metro                                                reakce na článek         Někteří pejskaři jsou sobci                                                        16. 1. 2001

Jsou pejskaři sobci?

Já jím rozhodně jsem. Pro své velké potěšení jsem si pořídila psa. Vím z výzkumů, že to prospívá mému tlaku a celému oběhovému systému, který to zklidňuje. Ale ze všeho nejvíc to dělá dobře mé duši. Vím, že jeho velké a nesobecké srdce mě miluje láskou čistou a nezištnou a že bude-li to jen náznakem potřeba položí za mě bez rozpaků svůj život. Sobecky se každý den těším až s tím svým stvořením vyjdeme ven a strávíme několik hodin v klidné kráse parku. Sobecky a lenivě nerada odstraňuji hromádky po svém psovi, tak jsem jej jen s minimálním úsilím naučila „se venčit“ pouze v odlehlých křovích. Je to pro psa přirozené, neboť i ve volné přírodě si hledá měkký povrch a „zákryt“. Stejně jako je pro něj přirozené bydlet v bytě  - doupěti. Pes je smečkové zvíře a proto byt, kde má doslova na dosah další členy smečky je pro něj daleko lepší než kotec nebo bouda s řetězem. V podstatě dvě nejoblíbenější řešení ubytování psa na venkově. Přesto se paradoxně spousta lidí domnívá, že psům je na venkově lépe. I pokud má k dispozici sebevětší zahradu, nenahradí mu to stálý kontakt s jeho smečkou a možnost setkání se s dalšími psy v parku. Tedy jeho přirozené potřeby sociálního kontaktu. Zato naprosto odporuje přirozenosti omezovat jeho obdivuhodnou energii a připoutat jej doživotně na vodítko. Nejlépe ho k tomu ještě zamřížovat košíkem. Překvapivě ho pak přejde motivace k jakékoliv radosti…

Radka Vacková